Paul Atkins

Paul Atkins je americký kameraman a tvůrce přírodopisných filmů, původním zaměřením mořský biolog. První krátké podmořské snímky začal natáčet během postgraduálního studia na Havajské univerzitě. Filmování mu zprvu bylo jen praktickou pomůckou pro studium chování útesových ryb, velice záhy však pro tuto činnost zahořel natolik, že se rozhodl filmové tvorbě zasvětit celý svůj profesní život. Společně se svou manželkou a filmovou partnerkou Grace „Gracie“ Atkinsovou založili podnes působící produkční společnost Moana Productions, pod jejíž hlavičkou se počali věnovat produkci přírodopisných filmů, v nichž vyzývají naše předsudečné pohledy na přírodu (žralok=zabiják, delfín=mírumilovný tvor apod.). Mezi těmito vynikají zejména snímky Hawaii: Strangers in the Paradise z roku 1991 a Great White Shark z roku 1995, který se stal inspirací pro úspěšnou knihu novinářky Susan Caseyové The Devil’s Teeth: A True Story of Obsession and Survival Among America’s Great White Sharks (2005). Oba snímky byly (dlužno říci, že po zásluze) oceněny prestižní cenou Emmy.

Jako přírodopisný kameraman měl Paul Atkins to štěstí spolupracovat s těmi nejvýznamnějšími producenty (populárních) přírodopisných filmů, jako jsou National Geographic, BBC, Discovery Channel, PBS či IMAX, a natáčet divokou přírodu prakticky po celém světě. Atkinsovy pozoruhodné a technicky brilantní záběry (nejen, ale převážně) podmořského života možno obdivovat v dnes již klasických televizních sériích jako je Živoucí planeta (The Living Planet), Zázraky života (The Trials of Life) či Život savců (The Life of Mammals), případně v šestidílné minisérii Jean-Michel Cousteau: Podmořské dobrodružství (Jean-Michel Cousteau: Ocean Adventures) – viz epizoda s expedicí k tichomořského atolu Kure. Práce přírodopisného kameramana mu vynesla mnoho mezinárodních filmových ocenění a nominací. Tak kupříkladu za jedinečné záběry kosatek lovících mláďata tuleňů pro sérii Zázraky života vyhrál cenu Britské akademie filmového a televizního umění (BAFTA) a za film Dolphins: The Wild Side z produkční stáje National Geographic si vysloužil nominaci na cenu Emmy, jakož i ocenění z Jackson Hole Wildlife Film Festival ve Wyomingu. Kromě toho je držitelem čtyř Zlatých orlů CINE.

V posledních letech se úspěšně vydal do vod hrané filmové produkce (která si však udržuje tematickou spojitost s jeho dokumentární tvorbou). Nasnímal dosud jediný existující celovečerní film ostrovního státu Fidži The Land Has Eyes (Pear ta ma ‚on maf) a během čtyřicetidvoudenní dobrodružné plavby kolem mysu Horn natočil působivou oceánskou bouři pro historický velkofilm Master and Commander: Odvrácená strana světa (Master and Commander: The Far Side of the World), který nakonec pro hlavního kameramana Russela Boyda získal Oscara za nejlepší kameru. Přinejmenším od roku 1999 je jedním z nejbližších spolupracovníků amerického režiséra-filosofa Terrence Malicka, kteroužto spolupráci sám popsal jako jednu z nejvíce inspirativních a obohacujících ve svém profesním životě. Jako vedoucí kameraman druhého štábu pracoval na filmech Strom života (The Tree of Life), K zázraku (To the Wonder) a Rytíř pohárů (Knight of Cups), především je ale ústředním kameramanem připravovaného vizionářského dokumentárního filmu Voyage of Time, jenž pojednává o vzniku vesmíru a vývoji života. Terrence Malick je také výkonným producentem Atkinsova plánovaného celovečerního filmu The Devil’s Teeth podle výše zmíněné stejnojmenné novely. V současnosti žije na Havaji.

Exkluzivní rozhovor ohledně spolupráce s režisérem a producentem Terrencem Malickem, který jsem s panem Atkinsem uskutečnil v září 2014 přes e-mailovou korespondenci.

Můžete prozradit, kdy jste se s Terrym setkal poprvé?

Setkali jsme se roku 1999 na filmovém festivalu Jackson Hole ve Wyomingu. Moje žena Grace a já jsme produkovali film pro televizní stanici National Geographic s názvem Dolphins: The Wild Side, který byl na festivalu finalistou a Terry členem poroty. Na úvodní recepci Terry požádal, zda by nám mohl být představen, načež jsme zabředli do rozhovoru o podmořském natáčení. Natáčení mořských tvorů bylo jednou z mých specialit – než jsem se pustil (spíše bych měl říct: zamiloval) do filmování, studoval jsem mořskou biologii na Havajské univerzitě – a Terry byl odedávna silně fascinován oceány, stejně jako celým světem přírody. Tudíž jsme měli hodně společného. Tehdy jsem o tom neměl nejmenší potuchy, ale Terry prováděl rozsáhlé bádání a setkával se s řadou přírodopisných kameramanů s úmyslem natočit svůj vytoužený projekt, Strom života (a Voyage of Time).

Co přesně se Terrymu zalíbilo na Vaší předchozí práci?

Kéž byste se mohl zeptat Terryho! Náš film v podstatě vyvracel “flipperovskou” mytologii a namísto toho portrétoval delfíny jako přirozené predátory s temnější, mnohem agresivnější stránkou. Když bylo po hlasování a náš delfíní film získal nejvyšší cenu, Terry nám mohl svobodně povědět, co si o něm myslel. Řekl, že snímek jej dokázal delfínům ještě více naklonit – jako lidé, také oni jsou obdařeni temnotou stejně jako světlem. Tato protikladnost sil, napětí mezi yin a yang – v lidské přirozenosti stejně jako ve vesmíru – je téma, které se prolíná napříč celým Terryho dílem a domnívám se, že právě to ho také přitahovalo na našem projektu.

Po skončení festivalu jsme se s Terrym a Ecky (pozn. Malickova současná žena) stali dobrými přáteli. Při jednom setkání v Beverly Hills se se mnou podělil o námět Stromu života (který jsem musel přečíst na místě, zatímco Terry trpělivě vyčkával; nikdy totiž nepouští kopie svých scénářů z dohledu). Nikdy jsem nečetl nic podobného. Řekl jsem mu, že je to protnutí mezi Jako zabít ptáčka a 2001: Vesmírnou odyseou a jemu se tato analogie líbila. V průběhu let jsme vedli debaty o lokacích a technikách natáčení všeho možného od medúz po aktivní sopky. Terry zbožňuje vizuální reference a často mi dával knihy s krajinnou a přírodní fotografií a různé umělecké návrhy pro ilustraci nálady a kamerových úhlů, jaké si představoval. Důkladně již prozkoumal některé z lokalit, například Island, a pro tyto jsme použili jeho vlastní fotografie a poznámky. Brzy bylo zřejmé, že pro tento film vykonal v průběhu let enormní množství výzkumu a příprav.

Čím se práce pro Terryho lišila, resp. čím byla jedinečná, co se týče přístupu k natáčení jako takovému?

Terryho způsob natáčení – jedinečná kombinace struktury a spontaneity – je naprosto odlišný od kteréhokoli režiséra, s nímž jsem dosud pracoval. Má působivé znalosti kamery a pro natáčení nastavil určitá fotografická kritéria – Chivo a Terry je nazývají “dogma” – a vy se rychle naučíte, že se musíte striktně držet těchto pravidel. Ústředním mezi nimi je použití širokoúhlých objektivů s extrémní hloubkou pole. Terry nemá rád mělké, selektivní zaostření, takže teleobjektivy jsou zakázané, což činí natáčení přírodopisných záběrů ve volné přírodě přinejmenším velmi obtížným. Pokud potřebujete detail, musíte kameru přiblížit blíže ke snímanému, oproti běžné strategii udržování si odstupu, zatímco používáte dlouhé, teleskopické objektivy. Roztavil jsem si pro Terryho nejednu podrážku, když jsem se pohyboval s kamerou blíže pro detail tekoucí lávy během natáčení sopky Kilauea na Havaji.

Další důležitou částí dogmatu je využití výhradně přirozeného světla a umisťování kamery vždy tak, aby bylo možno snímat postavy v protisvětle. Vyhněte se čelnímu svícení jako moru! Boční světlo je v pořádku, pokud je patrný kontrast mezi světlem a tmou. Jednou jsem tohle slyšel Terryho vysvětlovat Cate Blanchettové při natáčení Rytíře pohárů, když režíroval její akci ve vztahu k oknu, které sloužilo jako “klíčové světlo” ve scéně – řekl jí, že kdyby její tvář byla stejnoměrně osvícena čelním světlem, nebyl by patrný “žádný rozpor, žádné tajemství”.

Navzdory pravidlům a specifickému seznamu záběrů, který nám Terry dal, ale vždy trval na tom, že musíme být přizpůsobiví a otevření nečekaným příležitostem – “nízko vysícímu ovoci”. Přírodopisní kameramané obyčejně obsadí nějakou lokalitu a vyčkávají, často po mnoho měsíců, než získají jediný záběr. Terry má pro tuto strategii málo trpělivosti a raději nevkládá příliš času do jediné předem dané myšlenky. Často nám radil užíváním loveckých či rybářských přirovnání: pokud vám nezaberou na jednom místě, porozhlédněte se “zda tuňáci netáhnou” někde jinde.

Byla vaše práce na Stromu života / Voyage of Time hodně odlišná od práce na filmech K zázraku a Rytíři pohárů?

Strom života byl obrovský projekt, co do měřítka i časového vkladu mnohem větší než K zázraku a Rytíř pohárů. U Stromu života jsem byl vedoucím kameramanem přírodopisné jednotky, která cestovala po světě a natáčela scény, převážně ve formátu IMAX, pro “sekvenci stvoření” (která bude nakonec rozšířena do podoby celého filmu ve Voyage of Time). Natáčeli jsme “prehistorické” krajiny, vodopády, lesy, podkladové záběry pro zvláštní efekty a podobné na Islandu a v Chile, sopky na Havaji, podvodní sekvence na Palau a v Monterey Bay a různé lokality v Texasu a místech kolem amerického jihozápadu.

Rovněž jsem pracoval přímo s Terrym a Chivem na lokacích v texaském městečku Smithville během hlavní fotografie Stromu života, kde jsem sloužil jako vedoucí kameraman druhého štábu. To zahrnovalo natáčení rozmanitého (a vzrušujícího) soupisu předmětů – kdykoli Terry cítil, že je to zapotřebí – od klasických malickovských obrazů listí ve větru nebo slunečnicových polí, až po práci s úžasnou herečkou Jessicou Chastain. Část mé práce s Jessicou byla ve skutečnosti velmi podobná natáčení divoké přírody – kupříkladu zachycení jejích spontánních a nenacvičených emocí při hraní si s dětmi. Terry nikdy nezkouší a nemá rád cokoli, co vypadá jako “připravené pro kameru”.

Natáčení ve Smithville proběhlo před většinou IMAX přírodopisného natáčení, a bylo to právě tam, kde jsem si osvojil fotografické dogma. Nebylo to snadné a během procházení denních prácí jsem byl nejednou zavolán Chivem nebo Terrym pro jakýkoli náznak čelního světla nebo rozostřeného popředí. Postupem času jsem vstřebal dogma do svých kameramanských reflexů a instinktů a to vedlo k tomu, že jsem sehrál větší roli v přírodopisné IMAX jednotce. Terry původně plánoval, že každý díl “sekvence stvoření” bude natáčen jiným přírodopisným kameramanem, každý nabízející jeho nebo její jedinečnou znalost daného místa, a přestože existoval jiný tým, který natáčel v Africe a na několika dalších místech, po Smithville jsem za sekvenci převzal větší odpovědnost.

U filmu K zázraku jsem znovu působil coby vedoucí kameraman druhého štábu, tentokrát na lokacích v Bartlesville, kde jsem pořizoval širokou paletu obrazů od přírodních záběrů v oklahomské krajině ke spolupráci s Benem Affleckem a Olgou Kurylenko. Natáčet Olgu, jak se potuluje kolem State Fair, bylo, podobně jako s Jessicou ve Stromu života, nepřipravené a velmi podobné tvorbě přírodopisného dokumentu – být ostražitý k zachycení oněch nečekaných magických okamžiků (a zároveň mít stále na paměti, abych neporušil dogma!). Rytíř pohárů bude Terryho první film zasazený výhradně do městského prostředí (konkrétně Los Angeles), ale i zde nachází Terry spojení s přírodou a mnohokrát posílal druhý štáb natáčet řeku LA nebo mlhu valící se kaňonem Malibu. A jako vždy na Terryho place se naučíte očekávat neočekávané, jako když jsem byl požádán, abych vlezl do sprchy s Christianem Baleem a natáčel ho GoPro kamerou!

Ovlivnil čas strávený po Terryho boku Váš vlastní pohled na přírodu?

Rozhodně ovlivnil způsob, jakým natáčím a vůbec vnímám světlo v přirozeném světě. A také mě naučil být bdělým k projevům “Taa” v přírodě, jako například ke způsobu, jakým vítr čeří pouštní písek, kamínek narušuje klidnou hladinu rybníka, nebo jak se sluneční paprsky mihotají pod listem.

Vystoupení Paula Atkinse v cyklu přednášek TED: